Klášterečtí kněží
Po zrušení kláštera Cyriaků a obnovení kostela docházeli do Klášterce kněží ze Žamberka, kam Klášterec spadal excurrendo. Později sem byli dosazováni lokalisté. V roce 1850 byla zřízena farnost a od té doby byli v Klášterci faráři. Od 15. srpna 1999 není farnost Klášterec nad Orlicí obsazena a je spravována excurrendo z Kunvaldu. Zde uvádíme jen lokalisty, faráře, kaplany a administrátory farnosti.
Lokalisté
1. P. Václav Lichtenberg
2. P. František Malý
3. P. František Khun
4. P. Josef Havel (uváděn v r. 1825)
5. P. Antonín Buchtel (1827–1844) – Narodil se 4. 5. 1804 v Pastvinách. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové vystudoval filosofii na Karlově
univerzitě a bohosloví v Hradci Králové. Ještě během studia (1826) byl vysvěcen na kněze. O rok později byl jmenován kooperátorem v Klášterci nad Orlicí, administrátorem v Pěčíně a konečně 28. září 1845 byl přidělen na faru
v Kyšperku. Zde dosáhl titulu vikáře, konzistorního rady, arcikněze a stal se školním inspektorem na německých školách. Byl všestranně činný s hlubokým sociálním cítěním. Zakoupil zrušenou továrnu na sirky (mimochodem byla
to První privilegovaná továrna na sirky v království českém a vyráběly se tam sirky dříve než v Sušici), přestavěl ji na chudobinec a daroval městu. Jeho záslužná činnost byla oceněna řadou vyznamenání. Buchtelova sbírka
hudebních nástrojů vznikala postupně v rozmezí let 1830–1882. Sbírka obsahovala mistrovské kusy (theorba Martina Brunera, mistrovská viola d'amore houslaře Jana Oldřicha Eberle, či viola Nicolase Leidolffa z Vídně z roku
1700), ale i nástroje lidové (niněru, miniaturní housle užívané tanečními mistry – pošetky, trumšajt a hřebíkové housle). Jeden z nástrojů, celodřevěný xylofon, dokonce sám vyrobil. Sbírku odkázal Národnímu muzeu, kde
vytvořila základ sbírky hudebních nástrojů, dokonce nejprve jako samostatné oddělení zvané Buchtelium. Dnes je součástí sbírek Českého muzea hudby. Zemřel 1. března 1882 a je pohřben na hřbitově v Letohradě. Osobnosti
P. Buchtela se věnoval i pořad českého rozhlasu Ecce homo vysílaný v březnu 2012.
6. P. Jan Antonín Bílek (1848–1850) – viz 1. farář
Faráři
1. P. Jan Antonín Bílek (1850–1866) – Narodil se 9. 8. 1807 v Kunvaldu. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1835 v Hradci Králové. Z jeho rodiny
vzešli celkem tři kněží – bratři. Působil 7 roků v Bartošovicích, 3 roky v Žamberku a v roce 1848 byl jmenován lokalistou v Klášterci. Zde se stal roku 1850, kdy byla lokalie povýšena na faru, prvním kláštereckým farářem.
V roce 1866 odešel zpět do Žamberka. Zemřel 2. 3. 1870, je pochován v Kunvaldu.
2. P. František Chaloupka (1867–1883) – Narodil se 1. března 1822. Po vysvěcení byl dva roky farářem v Bartošovicích, odkud přešel
v roce 1867 do klášterecké farnosti a stal se jejím druhým farářem. Ze svého platu nakupoval pro své farníky hudební nástroje a učil je na ně hrát. Byl u lidu velmi oblíben. Spisovatel Alois Jirásek ve své povídce
Stromy píše, jak jej P. Chaloupka přivítal v Klášterci na faře. Zemřel náhle 20. dubna 1883 a je pochován v kněžském hrobě na kláštereckém hřbitově. Každý rok, po slavnosti Všech svatých, se
v neděli odpoledne u jeho hrobu scházejí hudebníci a hodinu zde hrají duchovní hudbu, na poděkování tomuto zakladateli klášterecké hudební tradice.
3. P. Josef Váško (1883–1896) – Narodil se 26. července 1846 v Perálci. Na kněze byl vysvěcen 26. července 1872 a ustanoven kaplanem v Chroustovicích.
Pak byl 10 let kaplanem v Brandýse nad Orlicí, odkud přišel po smrti P. Chaloupky do Klášterce a stal se zde tentýž rok farářem. V roce 1896 z Klášterce odešel a stal se farářem v Brandýse nad Orlicí.
4. P. František Morávek (1896–1911) – Narodil se 4. října 1864 v České Skalici. Byl 7 roků kooperátorem v Bartošovicích, oskud přišel
20. května 1896 za faráře do Klášterce. V roce 1911 odešel do výslužby a bydlel ve vlastním domku na Zbudově č. p. 39. V této době byl prvním duchovním vůdcem Anny Bohuslavy Tomanové. Dne 4. září 1932 zemřel a byl pochován
do kněžského hrobu na zdejším hřbitově.
5. P. František Kočí (1911–1921) – Narodil se 2. dubna 1870 v Jedousově u Přelouče. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1894. Působil 4 roky
v Bělé u Přelouče, 7 roků v Brandýse nad Orlicí, 6 let jako kaplan v Žamberku a 1. dubna 1911 se stal farářem v Klášterci. Zde působil do 30. června 1921, kdy se stal děkanem v Žamberku. Tam 21. 4. 1936 zemřel a je
i pochován.
6. P. Ignác Dovrtěl (1921–1937) – Narodil se 1. září 1879 v Topolné na Moravě. Po vysvěcení na kněze v roce 1905 byl od 1. 9. ustanoven
kooperátorem v Klášterci a v roce 1911 se od 1. 4. stal kaplanem v Žamberku. Od 1. 11. 1921 se do Klášterce vrací jako farář a působí zde do 30. 9. 1937, kdy odchází do výslužby, kterou strávil opět v Žamberku. Dle
záznamů v matrikách do Klášterce příležitostně dále docházel při udělování svátosti křtu, na pohřby apod. Zemřel v Žamberku 9. 1. 1956 a 16. 1. byl pochován na žamberském hřbitově.
7. P. Václav Burda (1937–1944) – administrátor; farnost nejdříve spravoval excurrendo z Nekoře, kde byl kaplanem, a teprve od 1. 7. 1940 byl
ustanoven řádným administrátorem. Narodil se 6. ledna 1909 v Býšti u Hradce Králové. Dle svědectví farníků žil velmi skromně a mnoho svých peněz věnoval na nákup duchovní literatury, kterou pak rozdával farníkům.
Po odchodu z Klášterce se od 1. 7. 1944 stal farářem v Lukavici u Rychnova nad Kněžnou (podle jiné informace v Potštejně). Zemřel v domově důchodců v Albrechticích u Lanškrouna.
8. P. Stanislav Marek (1944–1951) – narodil se 12. listopadu 1911 v Kunčicích u Kyšperka (dnešní Letohrad). Na kněze byl vysvěcen 29. června 1938
v Hradci Králové. Rok byl kaplanem v Kutné Hoře a poté 5 let administrátorem v Nových Dvorech u Kutné Hory. Farářem v Klášterci se stal 1. července 1944. V červnu 1951 byl odsouzen na tři roky vězení za protistátní činnost,
přičemž problémy s komunistickým režimem měl už před tím – např. i kvůli četbě známého pastýřského listu v červnu 1949, za niž byl odsouzen k peněžité pokutě 5000 Kčs. Po návratu z vězení byl administrátorem v Třebechovicích
pod Orebem, později farářem v Sedloňově a naposledy v Bílém Újezdě u Dobrušky, kam nastoupil 1. června 1969. Zemřel 13. 5. 1992.
9. P. František Halík (1951–1999) – narodil se 15. listopadu 1909 v Záborné, farnost Polná. Na kněze byl vysvěcen 23. června 1935 v Hradci Králové.
Tam působil 5 let jako kaplan ve zdejší katedrále. Poté odchází na rok do Sadské, která v té době byla součástí Královéhradecké diecéze. Poté byl přeložen do Přibyslavi, kde působil 10 let. Po krátké internaci v klášteře
v Želivi byl poslán od 1. 7. 1951 za trest do Klášterce, kde působil až do své smrti. V těžkých podmínkách odtud spravoval i farnost České Petrovice a později i Kunvald a Bartošovice. Farnosti obcházel po většinu života pěšky
či na lyžích. Byl respektovanou osobností mezi farníky i mezi nevěřícími. Rozuměl práci v zemědělství a svou radou i osobní pomocí nejednou přispěl místním zemědělcům. Ve své pastoraci též používal moderní techniku, hojně
fotografoval a dříve i filmoval. Zajímal se o historie rodů svých farníků i dějiny farnosti. Na faře se scházelo i mnoho osobností společenského a kulturního života (např. herečka Marie Rosůlková, či herec Jan Čenský).
Svým příkladem výraznou měrou přispěl k opětovnému sjednocení farnosti, rozdělené masivním odpadem k Československé církvi za první republiky. Měl velikou úctu k lidské práci i odkazu našich předků. Za jeho působení došlo
také k celkové obnově kostela. Byl též člověkem hluboké eucharistické zbožnosti a mariánské úcty. Uchránil farnost před různými náhodnými liturgickými pokusy v souvislosti se zaváděním reformy po 2. vatikánském koncilu a
uváděl tyto reformy v život postupně, v kontinuitě s dvoutisíciletou tradicí církve. Zemřel v předvečer slavnosti Nanebevzetí Panny Marie dne 14. srpna 1999. Po zádušní mši svaté v Klášterci 21. 8. 1999 byl pohřben
na hřbitově v Přibyslavi. Na kněžském hrobě na kláštereckém hřbitově má pamětní desku. P. Halík byl čestným kanovníkem Katedrální kapituly při katedrále sv. Ducha v Hradci Králové. P. Michal František Pometlo OFM
(1835–2019) na něj vzpomínal ve Zpravodaji pražské arcidiecéze. Podobná vzpomínka je mu věnována
v Paměti národa.
10. P. Pawel Nowatkowski (1999–2005) – kláštereckou farnost spravoval excurrendo z Kunvaldu, kam nastoupil už za života pana faráře
Halíka. Není diecézním knězem, ale je inkardinován v diecézi Włocławek v Polsku. Po skončení svého působení v Kunvaldu odešel do Opatovic nad Labem a od srpna 2014 je farářem ve Vamberku.
11. P. Stanisław Sikora (2005–2008) – narodil se 21. prosince 1972. Kláštereckou farnost spravuje excurrendo z Kunvaldu. Těžištěm života
farnosti se stala modlitba a eucharistická adorace. Na bohoslužby navazovaly různé pobožnosti a časté svátostné požehnání. Byly obnoveny bohoslužby v kapli na Vitanově. Rozšířil se repertoár písní z kancionálu zpívaných
při bohoslužbách. Zavedlo se pravidelné zpívání modlitby Anděl Páně. Těsně před odchodem otce Stanisława z Klášterce byla dokončena generální oprava varhan, které byly 29. 6. 2008 slavnostně požehnány. Od 1. srpna 2008
byl P. Sikora přeložen do Hostinného.
12. P. ThMgr. Mirosław Piotr Fąs MSF (2008–2020) – Narodil se 21. června 1967 ve Złotowě v Polsku. Na kněze byl vysvěcen 8. května 1993
v Kazimierzi. Je členem kongregace Misionáři Svaté Rodiny, za svůj hlavní řádový úkol považuje misie. Před svým příchodem do Kunvaldu, odkud excurrendo spravuje
Kláštereckou farnost, působil v Holohlavech. Za jeho působení došlo k celkové duchovní obrodě farnosti. Otec Mirosław dbal na pečlivé a slavnostní prožívání liturgie, eucharistickou a mariánskou úctu. Velký prostor
získala adorace Nejsvětější Svátosti oltářní, ve farnosti začaly i pravidelné celonoční adorace. Velmi ceněna byla i kvalitní a pravověrná kázání. V roce 2012 došlo k obnově podávání svatého přijímání u mřížky s možností
pokleknutí a návratu bohoslužeb k hlavnímu oltáři, jak to bylo ve farnosti až do roku 1999 obvyklé. Pan farář měl rád kvalitní liturgickou hudbu a sám velmi dobře zpíval. Za jeho působení vzniklo
Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové a otec Mirosław byl diecézním biskupem jmenován vyšetřovatelem v přípravném řízení budoucího beatifikačního procesu Anny Bohuslavy Tomanové. Farnost navštívilo
mnoho významných osobností církve a v roce 2014 přivítala též relikvii neporušeného srdce sv. Faráře arského. Farníci za to vše vyslovili panu faráři v srpnu 2012 poděkování dopisem, který podepsalo na 70 účastníků bohoslužeb
a rovněž při loučení zněla četná slova díků za vše, co pro naši farnost vykonal. Od srpna 2020 byl duchovním správcem v České Skalici. Zde do jeho činnosti zasáhla nemoc a od srpna 2022 se vrátil jako výpomocný duchovní do Holohlav,
kde již v minulosti působil. Od března 2023 je duchovním správcem v Hrochově Týnci.
13. P. Mgr. Jaroslav Kolbaba (2020–2022) – Pochází z Hrochova Týnce, na kněze byl vysvěcen v den stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě – 13. 5. 2017
a Kláštereckou farnost spravuje excurrendo z Kunvaldu. Před tím byl kaplanem v Novém Městě nad Metují. Pod jeho vedením farnost pokračuje v nastoupeném duchovním směrování s důrazem na Eucharistii a mariánskou úctu. Pokračují opravy
na kostele a byla dokončena rekonstrukce přízemí fary. Bylo zavedeno slavení prvních mariánských sobot a celá farnost zasvěcena Panně Marii a sv. Josefovi. O Vánocích 2020 byla v kostele slavnostně instalována soška Pražského jezulátka.
V květnu 2022 bylo obnoveno prosebné procesí s milostnou soškou Panny Marie Klášterecké. Od září 2022 je otec Jaroslav výpomocným duchovním Královéhradecké diecéze.
14. P. Mgr. Jakub Brabenec (od 2022) – Narodil se 27. 4. 1995, pochází z Hlinska, kde vyrůstal v rodině s dalšími osmi sourozenci. Na kněze byl vysvěcen v Hradci Králové
dne 27. 6. 2020. Jako kaplan působil rok v Pardubicích a poté další rok v Havlíčkově Brodě.
Kaplani
Vedle faráře či lokalisty působil v Klášterci v některých letech také kaplan (do roku 1911). Uvádíme jejich výčet podle farní kroniky:
* P. František Černohorský (uváděn v r. 1848)
* P. Vojtěch Netík (uváděn v r. 1852) – Narodil se 19. 5. 1817 v Lukavici u Rychnova nad Kněžnou jako syn zemřelého Josefa Netíka, rolníka z Lukavice č. p. 65. Na kněze byl vysvěcen 25. 7. 1842 v Hradci Králové vysvěcen a primici měl 25. 8. 1842 v Lukavici. Poté byl ustanoven v Turkovicích, později ve Svojanově a poté v Klášterci. Podle kronikáře Kumsty vedl poutě do Klášterce, platil poutníkům jídlo, byl mezi lidem velmi oblíbený. Rod Netíků již v Lukavici není. Tuto usedlost koupil Augustin Brož narozený roku 1859 a jeho žena Františka rozená Štěpánková, která se narodila roku 1860 v Lukavici č. p. 16, tedy v místě narození P. Františka Štěpánka, který byl jejím strýčkem.
* P. Jan Kopecký (do roku 1855)
* P. František Štěpánek (1855–1867) – Narozen 21. 6. 1826 v Lukavici u Rychnova nad Kněžnou, zemřel v Klášterci nad Orlicí
2. 6. 1867.
* P. Mikuláš Simon (uváděn v r. 1870, po něm prázdné místo)
* P. Václav Hvězda (1889–1890) – Narodil se 26. října 1864 v Semonicích u Jaroměře. Na kněze byl vysvěcen 14. července 1889.
První kaplanské místo získal v Klášterci a od roku 1890 byl kaplanem v Chrasti u Chrudimi. Po třinácti letech byl v březnu 1903 ustanoven farářem ve Vamberku. Tam se zapojil též do společenského a kulturního života města.
V období 1923–1927 byl obecním radním za lidovou stranu. Po léta hrál na housle ve vamberecké besední filharmonii. Papež Pius XI. jej jmenoval svým čestným komořím s titulem Monsignore. Byl též komisařem katolického náboženství
na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Zemřel po krátké nemoci dne 1. listopadu 1933 ve věku 69 let v královéhradecké nemocnici. Pohřeb byl vypraven z katedrály Svatého Ducha v Hradci Králové a poté byl pochován v Chrudimi.
* P. Josef Pecka (uváděn v r. 1890)
* P. Václav Veselík (uváděn v r. 1893) – Pocházel z Desné u Litomyšle
* P. Vincenc Gotvald (působil v Klášterci pouhé 4 týdny)
* P. Jan Vaníček (uváděn v r. 1897)
* P. Ferdinand Pavlišta (uváděn v r. 1898)
* P. Vincenc Cimr (1899–1901)
* P. Josef Smíšek (1901–1905)
* P. Ignác Dovrtěl (1905–1911) – viz 6. farář