Liturgie
Tvář klášterecké farnosti výrazným způsobem ovlivnil P. František Halík (1909–1999), který zde působil od roku 1951 až do své smrti. Byl příkladným knězem a
uznávanou autoritou nejen pro věřící a mnoho lidí svým příkladem přivedl k Bohu. Svojí hlubokou eucharistickou a mariánskou zbožností ukazoval svým farníkům cestu k věčnému životu. Z jeho odkazu čerpá farnost dodnes.
Po Druhém vatikánském koncilu pochopil význam udržení eucharistické úcty, která v té době mnohde slábla, pro další život farnosti a nenechal v ní tuto úctu nikdy vychladnout. Koncilní reformy vykládal v duchu dvoutisícileté tradice církve, jak to o mnoho let později zdůrazňoval i papež Benedikt XVI. Po zavedení nového mešního řádu od adventu 1969 nevnucoval svým farnostem další oltář "čelem k lidu", ale mše svaté až do své smrti sloužil u hlavního oltáře, jak to i nový mešní řád připouští. Svátost Eucharistie podával svým farníkům i nadále vkleče u mřížky, aby byla Pánu projevována vždy ta nejvyšší úcta a abychom si význam okamžiku svatého přijímání připomínali i svým postojem. Farnost čerpala milosti i z pravidelných svátostných požehnání po každé nedělní bohoslužbě. To vše se ukázalo jako velmi prozíravé, protože ve farnosti ani za nejhlubší totality neustal život – spíše naopak, věřících přibývalo. V době májových pobožností bylo možno u oltáře spatřit přes dvacet ministrantů i ve všední den.
Tradiční zbožnost se ve farnosti přes mnohé překážky udržela i po smrti pana faráře Halíka. Ačkoliv lidí ubylo, patří i dnes
Klášterec k těm více religiozním místům v diecézi. V roce 2012 se ve farním kostele v Klášterci bohoslužby opět vrátily k hlavnímu oltáři, při zachování současných liturgických předpisů (viz níže). Aby se ale
každý z farníků mohl účastnit bohoslužeb způsobem, který je jeho prožívání liturgie bližší, bylo zvoleno řešení, kdy je ve farním kostele v Klášterci a v kapli na Vitanově slavena mše svatá knězem stojícím u původního
hlavního oltáře směrem k východu a v kostelech v Kunvaldu, Českých Petrovicích a v kapli sv. Josefa v Pastvinách pak většinovým způsobem, kdy kněz stojí tváří k lidu. Oba dva způsoby jsou v současné
době možné. Svaté přijímání je podáváno všemi dovolenými způsoby s možností pokleknutí u prostřené mřížky, přičemž je přijímání Eucharistie vkleče a do úst přijímajícího v Římskokatolické církvi i nadále považováno
za hlavní způsob svatého přijímání.
Požadavky kladené na oltář, jak je zmiňuje všeobecný úvod k Římskému misálu, lze beze zbytku splnit jen v nových kostelech a liturgické předpisy s tímto stavem počítají.
S úctou přistupujeme k historickému mobiliáři, který nám zanechali předkové a který je navíc často památkově chráněn. Jakákoliv nová instalace celkové estetické vyznění kostela většinou zásadním způsobem poškozuje a působí zde cizorodě. Kromě toho je pak často
v jednom presbytáři více oltářů, což jde proti smyslu liturgické reformy, která zdůrazňuje jedinečnost oltáře. Časté je řešení formou přenosného oltáře, který je ale provizorním řešením se vším všudy.
Proto se požadavek, aby šel nový oltář obcházet a dala se na něm (nikoliv musela) slavit mše svatá tváří k lidu vyžaduje pouze tam, kde je to možné – tedy hlavně v nových kostelech a tam, kde se původní mobiliář nezachoval.
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti na dotaz kardinála Schönborna k této záležitosti dodává: „Umístění oltáře versus populum je zajisté požadováno současnou liturgickou praxí, avšak není absolutní hodnotou, která přesahuje všechny ostatní. Je třeba vzít v úvahu případy, kdy presbytář nedovoluje umístění oltáře směrem k lidu nebo není možno zachovat původní oltář s jeho výzdobou v takové poloze, která dovoluje vyniknutí dalšího oltáře obráceného k lidu. V těchto případech je věrnější liturgickému smyslu celebrovat u původního oltáře zády k lidu, než mít dva oltáře v jednom kněžišti. Zásada jedinečnosti oltáře je teologicky důležitější než praxe slavení mše svaté čelem k lidu.“ (Congregatio de Culto Divino et Disciplina Sacramentorum, Editoriale: Pregare ad „orientem versus").
Původní hlavní oltář všechny povinné požadavky vlastně splňuje (s výjimkou možnosti otočení kněze tváří k lidu). Kromě toho je to promodlené místo se svatými ostatky, kde naši předkové
slavili Nejsvětější oběť již před více než 550 lety a na předešlém oltáři na témže místě ještě několik staletí předtím. V Klášterci máme nejstarší kamennou oltářní mensu ve východních Čechách. Kromě toho spatřujeme symboliku ve významu jedinečného bodu v kostele (i celé obci),
odkud proudí veškeré milosti – z oltáře spojeného se Svatostánkem (před nímž se často scházíme i mimo mši svatou).
Považujeme proto za vhodné v této praxi pokračovat, jelikož v naší farnosti vždy přinášela bohaté duchovní plody; to vše v souladu s liturgickými předpisy, univerzální církví, i naším diecézním biskupem, který při své návštěvě ve farnosti dne 21. 11. 2021 a následné besedě s biřmovanci výslovně zmínil tuto formu jako dovolenou a v souladu s celou církví.
Související odkazy (nejen) z Vatikánu
Kardinál Sarah: Vrátit centrální místo v liturgii Bohu – prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti připomíná vhodnost společného obrácení kněze i věřících při liturgii – Rádio Vatikán dne 28. 5. 2016. O několik dní později k tomuto článku přineslo Radio Vatikán vysvětlení, které ovšem pouze opravuje chybnou interpretaci uvedeného textu kardinála Saraha v jistém zahraničním katolickém časopisu. Kardinál Sarah připomněl význam společné orientace kněze a lidu v nové liturgii, kterou současný misál ve svých rubrikách předpokládá, přesně tak, jak slavíme bohoslužby v Klášterci, přičemž se připouští také možnost (nikoliv nařízení) orientace "versus populum". Zcela logicky je zde uvedeno, že nebudou vydána žádná nová pravidla, protože společná orientace kněze a lidu je upravena již těmi stávajícími. O mimořádné formě římského ritu v této přednášce nebyla řeč, což také připomíná Svatý Otec. Výzva kardinála Saraha se týká současné liturgie podle misálu Pavla VI.
Kardinál Sarah: Reforma reformy přijde – další článek Rádia Vatikán ze 7. 10. 2016, který v podstatě jen potvrzuje, že přes všechny snahy různých odpůrců pokračuje Benediktem XVI. započatý směr obnovy liturgie.
Ve stejném duchu promluvil kardinál Sarah, po papeži Františkovi nejvyšší katolická autorita v oblasti liturgie, také při svém projevu na konferenci o liturgii v Londýně. Vyzývá, aby se od adventu 2016 v katolických chrámech slavila mše svatá ve společné orientaci kněze i lidu směrem k východu a Eucharistie přijímala vkleče – více zde.
Mons. Athanasius Schneider – Přednáška o liturgii a nové evangelizaci pronesená při jeho návštěvě v Klášterci dne 17. 9. 2016.
Kard. Cañizares: Je třeba obnovit projev adorace při sv. přijímání
Tradicionalisté připomenou, co skutečně říká koncil
Nikoli zády klidu, ale společně s lidem ke Kříži
Vytváříme-li si Boha ke svému obrazu, hroutí se jedno přikázání za druhým
Prefekt Kongregace pro bohoslužbu sloužil starší formu římského ritu ve Svatopetrské bazilice
Vyšly Memoáry pamětníka liturgické reformy
Tichá aktivita srdce – zamyšlení Roberta kardinála Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, nad koncilní konstitucí Sacrosanctum concilium (odkaz na časopis Res Claritatis Monitor – článek je na straně 10).
Vřele doporučujeme k přečtení také prázdninovou přílohu 15. čísla časopisu Res Claritatis Monitor (ročník 2017), která obsahuje přednášku prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinála Roberta Saraha s názvem "Summorum pontificum - pramen budoucnosti" a také Mezinárodní deklaraci o duchovní hudbě s názvem "Cantate Domino". Celý časopis je dostupný on-line zde.