Pozdrav otce biskupa Mons. Jana Vokála
(účastníkům setkání přátel Anny Bohuslavy Tomanové ze dne 7. 6. 2012)
Drazí bratři a sestry,
rád Vás všechny pozdravuji. Shromáždili jste se z klášterecké farnosti a mnohých jiných míst přesahujících i hranice naší diecéze, abyste společně slavili
nejsvětější Oběť a v následném programu se blíže seznámili se životem Aničky Tomanové, kterou si Pán povolal z tohoto světa v roce 1957.
Její velikost rozhodně nespočívá v mimořádných darech, jako např. stigmatech, ale v tom, jak se snažila následovat našeho Pána, který praví: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme na sebe svůj kříž a následuje mě.“ (srov. Lk 9, 32)
Anička se již od nejútlejšího věku učila svoji těžkou nemoc postupného ochrnutí nést s upřímnou odevzdaností do vůle Boží. Ti, kdo se s ní setkávali, také dosvědčují, že i přes tento svůj kříž pro každého nacházela vlídné slovo.
Jistě i ona musela zápasit se zlem. O to více s ním musí zápasit dnešní člověk, stále více vystavován nástrahám bezbožné doby, aby přemáhal ďábla a sklon ke hříchu, a tím si uchoval ryzí lásku k Bohu. Právě svatost života je vyjádřením opravdové lásky k Bohu a bližnímu. V tomto smyslu Apoštolská konstituce Lumen Gentium (kap. V) II. Vatikánského koncilu zdůrazňuje všeobecné povolání každého křesťana k dokonalosti života a ke svatosti.
Moji drazí, Církev svatá má na paměti duchovní prospěch věřících také tím, že ve velmi výjimečných případech potvrzuje svatost některých následovníků Krista tím, že je slavnostním blahořečením a kanonizací prohlašuje za svaté, aby je tím světu předložila za vzor k následování.
Na žádost Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové vám touto cestou rád sděluji, že mám v úmyslu zahájit kanonický diecézní proces beatifikace výše zmíněné Aničky Tomanové.
Bratři a sestry, ačkoli vás u této příležitosti kvůli četným pastoračním závazkům nemohu pozdravit osobně, zůstávám s Vámi spojen v modlitbě a ze srdce vám žehnám.
+Mons. Jan Vokál
biskup královéhradecký