Farní kalendář

Nejbližší akce

Mapa farnosti

6. neděle velikonoční – 17. 5. 2020

PMirosław Piotr Fąs MSF 

(promluva pro farníky během epidemie koronaviru a zákazu veřejných bohoslužeb) 

Myslím si, že všichni jsme rádi, že po dvou měsících se můžeme sejít společně v našem chrámu, abychom slavili Nejsvětější oběť. Už bez omezení, pokud jde o počet osob. Děkujme za to Bohu ve svém srdci.

Drazí bratři a sestry!

To, o čem dnes říká Ježíš, je určeno důvěrným přátelům. Pokud i nás dnes zve do večeřadla mezi své nejbližší, je to velké vyznamenání. Neberme to jako něco samozřejmého. Připravme se na toto setkání nejlíp, jak umíme. 

Až dosud jsme mohli přebývat v Ježíšově blízkosti, poslouchat jeho slova, být svědky jeho obdivuhodných skutků lásky. Ale dnes nadešla chvíle, kdy nás zve k sobě domů, do soukromí svého vnitřního života. Důvěrně nás uvádí do svého nejintimnějšího tajemství a svěřuje se nám se svým vnitřním bytím, protože ho chce s námi sdílet. Snažme se ze všech sil, abychom mu porozuměli: 

"Moji přátelé - Já nejsem sám. Můj život je tajemným společenstvím s Otcem a Duchem. Sestoupil jsem k tobě proto, abych tě pozval k nám: do našeho vnitřního společenství, do samého středu našeho života. Náš život to je ta nejdokonalejší blaženost. Chceš vstoupit se mnou k nám? 

Nemusíš se bát. Můj Otec ti dal zákon. Já jsem ho naplnil. Přijmi ho. Je to tvá cesta lásky, po níž půjdeš ke mně a po níž nepůjdeš sám. Pokud mě budeš opravdu milovat tak, že budeš zachovávat má přikázání, můj Otec, který mě miluje a miluje ty, kteří mě milují, dá ti Ducha pravdy. V jeho světle poznáš, jak krásné je to, co od tebe žádám. Žádám to jen proto, abys mohl být tam, kde jsem já. Můj Duch je světlo, ve kterém já poznávám Otce a Otec poznává mne. Můj Duch je láska, kterou já miluji Otce a Otec miluje mě. S naším Duchem zůstává v tobě naše světlo a naše láska. Naše světlo a naše láska, to je celý náš život. Dal jsem ti přikázání, protože můj Otec i já tě chceme milovat a chceme ti poslat našeho Ducha, abychom my mohli žít v tobě a ty v nás. Kde je láska, tam je i světlo. Když se budeme opravdu milovat, dám ti poznat sebe a naše tajemství ".

Drazí v Kristu!

Dopřejme si chvíli ticha, abychom mohli přemýšlet a přežít toto neuvěřitelné a šokující Ježíšovo pozvání, které je zároveň vyznáním lásky. Pokud se nám zdá, že to přesahuje naše myšlení nebo představu, požádejme Pána, aby nám své pozvání znovu zopakoval.

Porovnejme tento jeho projekt božské velkodušnosti s tak rozšířenou představou o Bohu jako o zachmuřeném starci, který svými příkazy chce člověku zkazit každé "potěšení". To je pohled zrozený v myslích těch, kteří nejsou schopni přijmout Ducha, kteří ho nevidí ani neznají, protože milují jen sebe a představa nekonečné bytosti, která nezištně miluje a rozdává samou sebe, je jim cizí a nepochopitelná.

Z Ježíšových slov však můžeme jasně poznat, že důvod, pro který nám Bůh dává přikázání, je jiný. Je to projev nejvyšší Boží lásky. To láska ho přinutila, aby vykročil ze svého bytí a dal průchod své štědrosti tím, že stvořil svět a v něm člověka, kterému nabízí účast na svém vlastním životě. Boží láska - to je rozdávání sebe. Jak nesmírně Bohu na tom záleží, poznáváme z toho, že ve svém Synu sám trpěl za hříchy, Spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k sobě. Ježíšova přikázání jsou pro nás návodem, jak můžeme ve svém životě uprostřed lidského společenství následovat Boží způsob chování, v rozdávání sebe samých. I v tomto "slzavém údolí" navzdory všem starostem, bolestem, můžeme zřetelně zakoušet podíl na té radosti, kterou Bůh prožívá sám v sobě tím, že s námi sdílí svůj život, protože my napodobujeme jeho dobrotu, pokoru, mírnost, shovívavost. A Ježíš nás ujišťuje, že máme připravené místo v Božím klíně. Potom uvidíme tváří tvář toho, který nám umožnil, abychom se mu podobali a důvěrně se s ním setkávali.

Být s Kristem v Otci a Duchu, to je krásná liturgie našeho života, kterou můžeme prožívat každý den. K tomu nás Ježíš zve. Odpovězme na Jeho pozvání s radostí.

Amen.

Zpět