Farní kalendář

Nejbližší akce

Mapa farnosti

Liturgie

Tvář klášterecké farnosti výrazným způsobem ovlivnil P. František Halík (1909–1999), který zde působil od roku 1951 až do své smrti. Byl příkladným knězem a uznávanou autoritou nejen pro věřící a mnoho lidí svým příkladem přivedl k Bohu. Svojí hlubokou eucharistickou a mariánskou zbožností ukazoval svým farníkům cestu k věčnému životu. Z jeho odkazu čerpá farnost dodnes.

Po Druhém vatikánském koncilu pochopil význam udržení eucharistické úcty, která v té době mnohde slábla, pro další život farnosti a nenechal v ní tuto úctu nikdy vychladnout. Koncilní reformy vykládal v duchu dvoutisícileté tradice církve, jak to o mnoho let později zdůrazňoval i papež Benedikt XVI. Po zavedení nového mešního řádu od adventu 1969 nevnucoval do farnosti tzv. obětní stůl, který se tehdy mylně uváděl jako požadavek Koncilu, ale mše svaté až do své smrti sloužil u hlavního oltáře, jak to i nový mešní řád připouští. Svátost Eucharistie podával svým farníkům i nadále vkleče u mřížky, aby byla Pánu projevována vždy ta nejvyšší úcta. Farnost čerpala milosti i z pravidelných svátostných požehnání po každé nedělní bohoslužbě. To vše se ukázalo jako velmi prozíravé, protože ve farnosti ani za nejhlubší totality neustal život – spíše naopak, věřících přibývalo. V době májových pobožností bylo možno u oltáře spatřit přes dvacet ministrantů i ve všední den.

A girl kneels as she receives Communion from Pope Benedict XVI during a Mass celebrating the feast of Corpus Christi outside the Basilica of St. John Lateran in Rome May 22. The four dozen people who received Communion from Pope Benedict received the Eucharist on the tongue while kneeling. (CNS photo/Giancarlo Giuliani, Catholic Press Photo) (May 23, 2008) See POPE-KNEEL May 23, 2008.Tradiční zbožnost se ve farnosti udržela i po smrti pana faráře Halíka, i přes mnohé překážky, které jí byly kladeny. I když lidí ubylo, i dnes patří Klášterec k těm více religiozním místům v diecézi. V roce 2012 se tak ve farním kostele v Klášterci bohoslužby opět vrátily k původnímu hlavnímu oltáři, jak to lépe odpovídá duchu liturgické reformy (viz níže). Aby se ale každý z farníků mohl účastnit bohoslužeb způsobem, který je jeho prožívání liturgie bližší, bylo zvoleno řešení, kdy je ve farním kostele v Klášterci a v kapli na Vitanově slavena mše svatá knězem stojícím u původního hlavního oltáře směrem k východu a v kostelech v Kunvaldu, Českých Petrovicích a v kapli sv. Josefa v Pastvinách pak většinovým, byť pro staré kostely liturgicky poněkud sporným způsobem, kdy kněz stojí u tzv. obětního stolu tváří k lidu. Oba dva způsoby jsou v současné církvi schváleny. Svaté přijímání je podáváno všemi dovolenými způsoby s možností pokleknutí u prostřené mřížky, jelikož je přijímání Eucharistie vkleče a do úst přijímajícího v Římskokatolické církvi i nadále považováno za hlavní způsob svatého přijímání.

Umisťování tzv. obětních stolů do starých kostelů je z liturgického hlediska liturgie poněkud sporné. Předně nemá jít o stůl, ale o oltář, tedy takový, který je pevně spojen se zemí a s kamennou mensou, v níž jsou umístěny ostatky svatých. Oltář je jedinečným místem, takže má být v kostele pouze jeden (ostatní jsou tolerovány jako historický odkaz našich předků, k němuž přistupujeme s úctou, v kostelích postavených před Koncilem). Požadavek, aby šel takovýto oltář obcházet a dala se na něm (nikoliv musela) slavit mše svatá tváří k lidu se vyžaduje pouze tam, kde je to možné, což z výše uvedených důvodů ve starých kostelech většinou možné není.

Situace je často řešena instalováním přenosných oltářů (které nemají ve farním kostele co dělat – tam má být oltář pevný) před hlavní oltář, což je vlastně z hlediska liturgického nesmysl, protože přenosný stůl nesplňuje požadavky kladené na oltář a i když je pevně spojen se zemí (někde to z památkových důvodů nejde), tak paradoxně počet oltářů v kostele roste, což je opět proti předpisům: „Umístění oltáře versus populum je zajisté požadováno současnou liturgickou praxí, avšak není absolutní hodnotou, která přesahuje všechny ostatní. Je třeba vzít v úvahu případy, kdy presbytář nedovoluje umístění oltáře směrem k lidu nebo není možno zachovat původní oltář s jeho výzdobou v takové poloze, která dovoluje vyniknutí dalšího oltáře obráceného k lidu. V těchto případech je věrnější liturgickému smyslu celebrovat u původního oltáře zády k lidu, než mít dva oltáře v jednom kněžišti. Zásada jedinečnosti oltáře je teologicky důležitější než praxe slavení mše svaté čelem k lidu.“ (Congregatio de Culto Divino et Disciplina Sacramentorum, Editoriale: Pregare ad „orientem versus").

Instalace nového pevného přenosného oltáře je tedy možná tam, kde se původní oltář nezachoval nebo je od kostelní lodi natolik vzdálen, že účast na bohoslužbě znesnadňuje. Odstranění původního oltáře je ale neopodstatněné, protože všechny povinné požadavky na oltář kladené vlastně splňuje. Kromě toho je to promodlené místo se svatými ostatky, kde naši předkové slavili Nejsvětější oběť již před více než 550-ti lety a na předešlém oltáři na témže místě ještě několik staletí předtím.

Proto považujeme za vhodné v této tradici pokračovat, zcela v souladu s obnovenou liturgií a naplňovat tak i přání Svatého Otce Benedikta XVI. o reformě liturgické reformy, či spíše jejím správném výkladu v kontinuitě s celými dějinami církve. V tomto nastoupeném směru se v církvi pokračuje i za pontifikátu papeže Františka. Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, kardinál Robert Sarah (jmenovaný papežem Františkem), několikrát připomněl vhodnost společného obrácení kněze i věřících jedním směrem – viz některé odkazy níže.

Související odkazy (nejen) z Vatikánu

Kardinál Sarah: Vrátit centrální místo v liturgii Bohu – prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti připomíná vhodnost společného obrácení kněze i věřících při liturgii – Rádio Vatikán dne 28. 5. 2016. O několik dní později k tomuto článku přineslo Radio Vatikán vysvětlení, které ovšem pouze opravuje chybnou interpretaci uvedeného textu kardinála Saraha v jistém zahraničním katolickém časopisu. Kardinál Sarah připomněl význam společné orientace kněze a lidu v nové liturgii, kterou současný misál ve svých rubrikách předpokládá, přesně tak, jak slavíme bohoslužby v Klášterci, přičemž se připouští také možnost (nikoliv nařízení) orientace "versus populum". Zcela logicky je zde uvedeno, že nebudou vydána žádná nová pravidla, protože společná orientace kněze a lidu je upravena již těmi stávajícími. O mimořádné formě římského ritu v této přednášce nebyla řeč, což také připomíná Svatý Otec. Výzva kardinála Saraha se týká současné liturgie podle misálu Pavla VI.

Kardinál Sarah: Reforma reformy přijde – další článek Rádia Vatikán ze 7. 10. 2016, který v podstatě jen potvrzuje, že přes všechny snahy různých odpůrců pokračuje Benediktem XVI. započatý směr obnovy liturgie.

Ve stejném duchu promluvil kardinál Sarah, po papeži Františkovi nejvyšší katolická autorita v oblasti liturgie, také při svém projevu na konferenci o liturgii v Londýně. Vyzývá, aby se od adventu 2016 v katolických chrámech slavila mše svatá ve společné orientaci kněze i lidu směrem k východu a Eucharistie přijímala vkleče – více zde.

Mons. Athanasius Schneider – Přednáška o liturgii a nové evangelizaci pronesená při jeho návštěvě v Klášterci dne 17. 9. 2016.

Kard. Cañizares: Je třeba obnovit projev adorace při sv. přijímání

O «duchu koncilu»

Tradicionalisté připomenou, co skutečně říká koncil

Nikoli zády klidu, ale společně s lidem ke Kříži

Vytváříme-li si Boha ke svému obrazu, hroutí se jedno přikázání za druhým

Prefekt Kongregace pro bohoslužbu sloužil starší formu římského ritu ve Svatopetrské bazilice

Vyšly Memoáry pamětníka liturgické reformy

Tichá aktivita srdce – zamyšlení Roberta kardinála Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, nad koncilní konstitucí Sacrosanctum concilium (odkaz na časopis Res Claritatis Monitor – článek je na straně 10).

Vřele doporučujeme k přečtení také prázdninovou přílohu 15. čísla časopisu Res Claritatis Monitor (ročník 2017), která obsahuje přednášku prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinála Roberta Saraha s názvem "Summorum pontificum - pramen budoucnosti" a také Mezinárodní deklaraci o duchovní hudbě s názvem "Cantate Domino". Oba články jsou navýsost aktuální. Celý časopis je dostupný on-line zde.

"Hračku" se sebrat nepodařilo – rozhovor s P. Doc. JUDr. Stanislavem Přibylem, PhD., JC.D. z Prahy o tradiční formě liturgie; lze číst také zde.

Tridentská svätá omša vs Novus ordo – video (lze zapnout slovenské titulky)