Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové
Sdružení má za úkol sdružovat četné ctitele Aničky Tomanové, poskytovat zázemí návštěvníkům jejího hrobu v Klášterci a shromažďovat podklady pro zahájení
beatifikačního procesu, jehož je Sdružení iniciátorem.
Povinnostmi členů Sdružení jsou každodenní modlitby a drobné oběti v duchu Anny Bohuslavy Tomanové za kněze, za prohloubení eucharistické úcty, za duchovní obnovu národa, za rodiny a za šíření pravé mariánské úcty. Nejde o nějaké zvláštní povinnosti navíc – spíše o to, aby se členové sjednocovali s Aničkou v tom, co se již modlí či co obětují.
Zájemci o členství mohou napsat na adresu Sdružení (Klášterec nad Orlicí 1, 561 82), či na e-mail: anicka-tomanova@seznam.cz nebo na telefonu 728 879 412.
Současným předsedou Sdružení je Petr Vlasatý, místopředsedou Lukáš Nastoupil a jednatelem Jaroslav Kubíček.
Přikládáme Stanovy Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové:
I. Povaha a cíl Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové
1. Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové je soukromé sdružení se stanovami schválenými diecézním biskupem a je tedy právnickou osobou podle kan. 322 CIC.
2. Cílem Sdružení je šířit známost o Anně Bohuslavě Tomanové.
3. Anna Bohuslava Tomanová, široce známá jako Anička Tomanová, členka III. řádu sv. Dominika, se narodila dne 8. 11. 1907 v Pastvinách, farnost Klášterec nad Orlicí v Orlických horách, rodičům Bernardovi a Anně Tomanovým. Ve čtyřech letech při požáru sousedního stavení utrpěla úraz a postupně ochrnula. Díky kněžím z Klášterce a okolí se jí dostalo náboženské výchovy. Postupně své utrpení spojovala s Kristovou kalvárskou Obětí, až dne 9. června 1944 v návaznosti na primiční mši svatou svého bratra Bernarda obdržela stigmata na rukou, na nohou, v boku a na hlavě. Stigmata pravidelně krvácela, zejména když Anička v pátek prožívala v extázi Kristovo utrpení. Pán si podle četných svědků Aniččina života vybral tuto trpitelku, aby nám prokazoval své milosrdenství a aby nás jejím příkladem povzbuzoval v křesťanské dokonalosti.
4. Pán Ježíš říká: „Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“ (srov. Mt 5,14-16). Anička Tomanová takovým světlem bezesporu je. Září nám příkladem svých hrdinných ctností, potvrzených i mimořádným udělením stigmat. Anička mnoho milovala, proto se nelekala bolestných obětí.
5. Stigmata jsou známky Kristova utrpení, které četní světci v extázi obdrželi na rukou, na nohou, v boku a na hlavě a které jsou provázeny prudkou bolestí, připomínající utrpení Pána Ježíše. Prvním známým stigmatizovaným byl sv. František z Assisi a od té doby Církev zná na tři sta stigmatizovaných. Ze všech zkoumání se zdá, že stigmata provází ostré tělesné a duševní utrpení, které jejich nositele připodobňuje ukřižovanému Ježíši.
Tradiční učení o stigmatech uvádí, že pravá stigmata se objevují u svatých osob v místech ran Kristových, že se nedají léčit ani nehnisají, ačkoliv to bývají otevřené rány a léta vystavené vzduchu. Příležitostně se náhle a dokonale zahojí, přičemž zjizvená tkáň je stejně pružná a pevná jako okolní kůže. Stigmata pravidelně krvácejí o některých svátcích Pána Ježíše nebo Panny Marie nebo v pátek a dotyčný si ani nemusí být vědom toho, že se právě slaví určitý svátek.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat skutečnosti, že stigmata se vyskytují pouze u osob, které mají ctnosti v hrdinném stupni, zejména lásku ke Kříži.
Stigmatici vstupují do hlubin tajemství Kristovy výkupné Oběti. Důvodem, proč si náš Spasitel volí některé obětující se duše a připodobňuje je svému Ukřižování, je právě to, aby našim lhostejným myslím a srdcím připomněl své bolestné utrpení.
O stigmatech jako mystických tělesných ranách svatá Terezie z Avily říká, že vyvolávají ostrou bolest, doprovázenou rozkošným duchovním zraněním, a sv. Jan od Kříže dodává, že mohou pocházet pouze od Boha. Stigmat se dostává jen osobám, které vynikají v pokoře, poslušnosti a lásce.
Stigmata nejsou důsledkem soucitu s Ukřižovaným ani produktem sugesce nebo autosugesce nebo představivosti. Kdo prožíval Kristovo utrpení více než Panna Maria, sv. Jan a sv. Maří Magdaléna? A přece nikdo z nich nebyl stigmatizován. Teologové si také všímají, že většina stigmatizovaných obdržela stigmata, aniž by je očekávala nebo chtěla.
6. Anička Tomanová podle četných svědectví měla všechny příznaky a průvodní jevy pravé stigmatizace. Dokonce podle očitého svědka v pátek v extázi prožívala Kristovo bičování a na zádech se jí objevily krvavé rány po bičování.
7. Také vynikala v pokoře, poslušnosti a lásce k Ukřižovanému i k bližním. Sama sebe nepovažovala za nic a s oblibou se nazývala chudobkou Ježíšovou. Vysvětlovala, že chudobka je tak nenápadná a bezvýznamná, že se po ní šlape. Aniččina poslušnost byla dojemná. Když jí duchovní vůdce zakázal, aby jí předčítali životopisy svatých, aby je nenapodobovala, horlivě takovou četbu odmítala.
8. A její láska k Pánu Ježíši byla naprosto jedinečná. Eucharistického Spasitele nazývala Bílým Králem, a dokud mohla, prodlévala před svatostánkem. Také měla zvláštní úctu ke kněžím a někdy místo kněze viděla samotného Krista. Vnímala kněžské požehnání, i když žehnajícího neviděla. Když ji navštívil někdo se svěcením, rozlišila, zda se jedná o biskupa, kněze, nebo jáhna, přestože dotyčného neznala a on byl v civilním oděvu. Mezi její charismata patřilo i rozeznávání posvěcených předmětů.
Aniččina láska k Bohu se projevovala také tím, že své přirozené i mystické utrpení obětovala především za kněze a za svatost jejich života, zvláště v době, kdy mnozí kolaborovali s komunismem v tzv. Mírovém hnutí katolického duchovenstva. Dále se obětovala za svobodu Církve a právě potlačovaných řeholí. Ležel jí na srdci i osud národa a to, aby lidé neznesvěcovali neděli prací.
9. Její láska k bližnímu se projevovala hlavně tak, že trpělivě přijímala četné návštěvy a pro každého měla dobré a povzbuzující slovo. Když se dozvěděla o vážné nemoci druhých, mnohdy prosila Pána, aby mohla trpět místo nich, a bývala vyslyšena.
Na úmysly svých bližních se za bezesných nocí modlila mnoho růženců. To mimo jiné dokazuje její oddanost Panně Marii.
10. O hrdinných ctnostech Anny Bohuslavy Tomanové svědčí i věhlasný pražský kanovník Antonín Stříž, který byl posledním duchovním vůdcem Anny Bohuslavy Tomanové až do její smrti dne 29. března 1957. Ve své pohřební řeči vyzdvihl její pokoru, hrdinnou trpělivost, hluboce křesťanské smýšlení, láskyplné spojení s Kristem, něžnou oddanost Matce Boží, pohotovost k obětem za bližní.
11. Bůh za života i po smrti Annu Bohuslavu Tomanovou vyznamenával zázraky na její přímluvu a i dnes k jejímu hrobu přicházejí věřící, aby ji prosili o přímluvu, a bývají podivuhodně vyslyšeni.
12. Když naše země a diecéze byla v této smírné duši Bohem tolik obdarována, vědomi si své odpovědnosti za Boží dary a majíce na paměti slova našeho Pána Ježíše Krista, že světlo se staví na podstavec, aby svítilo všem v domě, sdružujeme se kolem Anny Bohuslavy Tomanové, abychom ji uváděli ve známost k duchovnímu prospěchu jednotlivců, celé diecéze i národa.
Sdružení si také klade za cíl podporu eventuálního procesu beatifikace nebo i kanonizace Anny Bohuslavy Tomanové.
13. K dosažení těchto cílů se členové Sdružení denně v duchu Anny Bohuslavy Tomanové modlí a přinášejí drobné oběti za kněze, za prohloubení eucharistické úcty, za duchovní obnovu diecéze a národa, za rodiny a za šíření pravé mariánské úcty.
14. Sdružení nabízí kontaktní adresu, vydává informační materiál, zpracovává svědectví o Anně Bohuslavě Tomanové, pořádá přednášky a rekolekce, zajišťuje provázení návštěvníků ke hrobu Anny Bohuslavy Tomanové v Klášterci nad Orlicí, organizuje setkání přátel Anny Bohuslavy Tomanové.
II. Členové Sdružení
15. Členem sdružení může být klerik, člen řeholní společnosti nebo společnosti apoštolského života, pokud mu to vlastní právo a příslušný představený dovoluje, osoba zasvěcená Bohu jiným způsobem a věřící laik.
16. K platnému přijetí za člena Sdružení se vyžaduje dovršení 12. roku věku. Voličem může být každý člen starší 18 let. Zvolen do některého úřadu může být člen starší 21 let.
17. Nového člena přijímá výbor Sdružení.
18. Předseda Sdružení vede evidenci členů.
19. Členství může být zrušeno na základě žádosti člena Sdružení a v případě, že člen začal vést veřejně pohoršlivý život, že upadl do církevního trestu nebo že se zprotivil cíli Sdružení. Zrušení členství provádí předseda Sdružení po vyslechnutí výboru Sdružení.
20. Členové Sdružení se alespoň jedenkrát do roka setkají u hrobu Anny Bohuslavy Tomanové.
21. Podle svých možností napomáhají k plnění cílů Sdružení.
III. Řízení Sdružení
22. V čele Sdružení je tříčlenný výbor, který se skládá z předsedy, místopředsedy a jednatele.
23. Členové výboru jsou voleni na šest let a mohou být voleni opakovaně.
IV. Majetek Sdružení
24. Sdružení k zabezpečení svého poslání může vlastnit a spravovat hmotný majetek.
25. Sdružení nabývá majetek pouze z dobrovolných darů.
26. Výbor vede přehled o příjmech a vydáních.
27. Sdružení ke svému poslání využívá budovu fary v Klášterci nad Orlicí a přináležející nemovitosti.
V. Zánik Sdružení
28. Sdružení zaniká rozhodnutím diecézního biskupa podle kán. 326 CIC a také v případě, že Sdružení po dobu jednoho roku bude mít méně než pět členů.
29. O majetku zaniklého Sdružení rozhodne diecézní biskup.